Kázání 12. 9. 2010

Čtení: J 2,1-11

Text: Mt 22,1-10

Modlitba: Pane, ty nás znáš. Ty znáš naše srdce a naše touhy. Ty víš, co je v nás skryto. Slituj se nad námi. Prosíme Tě, povzbuzuj naši radost a touhu po Tobě. Povzbuzuj naši radost a touhu po tvém Království a Hostině. Uváděj si nás vždy znovu na svou stranu. AMEN


Kázání:
Sestry a bratři,
kdy je člověk s to odmítnout něco dobrého? Kdy má zastřený zrak, zacpané uši, ztučnělé srdce, chabou vůli? Kdy to nastává? A hlavně, jak je to s námi? Kdy odmítáme něco dobrého - třeba oslavu, radost, kdy odmítáme dobré věci od Pána Boha?...

Hostina, oslava, přímo svatba. Tak Ježíš líčí království Boží. Jistě, v Bibli těch obrazů najdeme řadu. Ježíš to vždy začíná, království Boží (nebeské) je jako když … rozsévač začne rozsévat, nebo hořčičné semínko, které vzejde, nebo je království Boží jako kvas, který žena vmísí do mouky, jako když člověk najde perlu atd. Ježíš nám to podivuhodné království osvěcuje z různých stran. Je to v podstatě taková umělecká činnost.

Ovšem zastavme se u té hostiny. O tu nám dnes jde. Tenhle motiv se v Bibli a zvláště u Ježíše opakuje často. Hody měly vždy velký význam. Obnovovalo se při nich společenství. Musela tam být vzájemná důvěra. Pohoštění příchozích - to byla základní věc, přímo náboženská. (Přetrvalo to dodnes ve rčení - host do domu, bůh do domu.) Při hodech se utužoval i vztah mezi lidmi a Bohem.

Jak je tomu v Novém zákoně? V podstatě stejně, hostina je velmi důležitá. Všimněme si ale jedné změny, přijímáni už nejsou jen ti čistí, nábožensky čistí, nebo jen ti "naši", ale i hříšní a jiní. Podívejme se na samotného Spasitele. Ježíš rád stoluje, kolovala o něm dokonce pomluva, kterou používali jeho protivníci, ovšem měli pravdu, že jí a pije s celníky a hříšníky. Něco fuj, co zbožný muž přece nedělá. Ježíš jim svým životem, ale i podobenstvími, učí, že právě tohle by měl zbožný člověk dělat! Proč? Protože to dělá samotný Bůh Otec. Dnes by asi řekl, jste pěkně mimo v tom vyhánění lidí do ghet, ono to stolování s lidmi všelijakými má svůj smysl a hloubku, a to i s těmi bezdomovci a cikány.

Sestry a bratři, ještě jeden moment to hodování vlastně má. Je to vlastně i forma odpuštění. Pomysleme na podobenství o Marnotratném synu. Co udělá jako první otec, samozřejmě kromě toho, že ho obejme a přivítá - nechá vystrojit pořádnou hostinu. A naopak všimněme si - když je mezi lidmi nenávist, obyčejně se nesejdou u jednoho stolu.

Vrcholem těchto hostin je zajisté večeře Páně. To je hostina par exellence. Je to poslední hostina, je tam množství různých momentů a rovin - právě zmiňované odpuštění, prolitá krev, stolování před smrtí, společenství učedníků s Pánem, osvobození - neboť je to hod beránkův - i sjednocení. To platí především o budoucím sjednocení s naším Pánem, o budoucím setkání v království Božím... Mnoho zásadního se zde děje. Škoda jen, že si to nepřipomínáme a neprožíváme častěji.


Sestry a bratři, nyní se ale vraťme k Ježíšovu životu. Ježíš si svateb a hostin užíval. Slyšeli jsme v prvním čtení, že v Káni proměnil i šest soudků vody na víno. Když radost, tak velká, žádné škudlilství nedává smysl. Boží velkorysost nezná hranic. Přijde mi to jako pěkný obraz té budoucí hostiny, o které vypráví v dnešním oddílku. Bohatá hostina, setkání, společenství, sjednocení s dobrým Pánem, svatba. Nic nebrání tomu, aby slavnost začala. Hallelujah!

Ovšem, co se to stalo? Velká Hostina je připravena, ale nikomu z pozvaných se nechce!? Proč? Není to zvláštní? Hostina, veselice, proč se nechce, co za tím je? Služby, hostiny Boží, a ono se nechce, sveřepé odmítnutí. Co za tím je? Ale my to vlastně známe a dnes hodně - nikdo nemá čas. V současném světě je to o to paradoxnější, když máme rychlejší auta, rychlejší dopravu, mobilní telekomunikaci, internet a co já vím. Čas honíme o to více. Nebo je to tak, že se necháme honit?

Sestry a bratři, když Lukáš píše tohle podobenství, tak se nad těmi omluvami více pozastaví. Pro jednoho je tou omluvou pole, které je třeba obhlédnout, proto nemám čas. Tak tomu by rozuměli zemědělci. Podruhé je to pár volů, který je potřeba vyzkoušet - to jde také pochopit. Automobil či traktor je také třeba projet. Potřetí je to soukromý život - někdo se právě oženil. Tomu by asi rozuměli všichni. Všimněme si, nejsou to jen výmluvy, je za tím i spořádaný - ba konzervativní rodinný život a práce. Vlastně uznávané a podporované hodnoty. Žádnej, řekněme, morální prohřešek, pozvaní nejsou přistiženi při krádeži, nebo když zahýbají své manželce. A přesto se ti lidé minou cílem. To nejpodstatnější uteče. Odmítnou pozvání na to nejlepší. Stačil jeden okamžik. Co se projeví, je až taková naštvanost, přímo zlost na služebníky, kteří zvou. To nám přijde úplně absurdní, ale i to může nastat. Neotravuj mě, mám práce nad hlavu...

Je to varování pro věřící lidi, pro ty pozvané. Pozor, abyste ve své starostlivosti neodmítli to nejlepší, abyste nezůstali právě vy na pekelné ulici, která stravuje vše nepotřebné.

Ještě si všimněme jedné věci. Ten hospodářův dům nezůstane prázdný, Pán nezůstane smutný, s nostalgií na srdci, naříkaje na věčnosti. Náš Bůh je vynalézavý. Prostě pozve jiné. Dobré i zlé. Na morálce nezáleží. Důležité je přijmout pozvání. Pro nás je důležité přijmout velkorysý dar. Umět tu chvíli chytnout za vlasy. Nechat se pozvat a slavit. Sestry a bratři, na závěr otázky. Dá se to vztáhnout i na nás? Cítíme, že také někdy nám utíká to podstatné? Kdy to je?

AMEN