Kázání 18. 7. 2010

Čtení: Ez 34,1-11

Text: Lk 12,41-48

Sestry a bratři,

"Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?"

Obraz první: Já jsem nějakej Tonda Vomáčka. Žiji normální život. Jsem pokřtěnej a čas od času přijdu i do kostela. Farář povídá pěkně, ale někdy moc učeně. Prej musim to a ještě tamto... A pak to prý bude se mnou dobré. No, jo. Dyk vono to je jedno. Tolik je náboženství a tolik je mezi nimi nenávisti, jako u jinejch lidí. Jak poznám, který je to pravý? V čem mi to pomůže, v čem to pomůže děckám?

Si říkám raději se neukvapovat. Raději zajistit naše děti a vnoučata. Výchova k víře, co si budem povídat, to je taková třešeň na dortu, neuškodí to, ale bůhvíjak to potřeba taky není. Svět je dneska jinej, chce výkony a ostrý lokty. No a co bude po smrti, to se ještě neví... Jez si, má duše, užívej nejlepší z možných světů, a když není nejlepší, tak se zajisti pojisti. Ostatní ať udělají to samý. Co já můžu? Každý ať se prvně stará sám o sebe. Pak vše bude v pořádku. Dobereme se pak lepšího světa.

"Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?"

Obraz druhý: "Jsem duchovní, lidé tomu tak říkají. Sloužím jim. Kážu v kostele, vysluhuji svátosti, křtím, pohřbívám, kážu. Prostě dělám, co se sluší na kněze, faráře. Teď se ale přiznám, nějak mě to poslední dobou nebere. Vlastně to dělám z útrpnosti, jen si říkám, jakože to na mě ti lidé nepoznali? Vidí mě, vidí, jak bych jim nejraději nabančil, jak mě to nebaví, jak nedůvěřuji lidem kolem sebe. Má to ještě smysl? Vidím lidi kolem, vidím, jak se někdo na silnici vyboural a klidně jedu dál. S myšlenkou "a vyboural se vůbec"? Asi ne. Chlácholím duši. Však nebude tak zle. Bože, co má vůbec smysl, a slyšíš mě vůbec? Kážu o odpuštění, cítím nelásku, lhostejnost. Rozděluji chléb a víno a potřeboval bych je všechno pro sebe."

"Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?"

Obraz třetí: "Nevím co dělám, ale dělám to. Dělám, co vidím, že je třeba udělat. Pracuji v charitativní organizaci. Známí mi o ní řekli, že je to celkem fajn. Minimálně dobrá zkušenost. Jo, je. I když všude jsou problémy, to je jasný, všude jsou lidi, ale zaplať Pán Bůh za ně. Když jsem u Pána Boha, nevím, jestli na něj věřím, jen cítím, že to co dělám dělám, protože to má smysl. Doufám, věřím, že to má smysl. Vidím, že to někdy má výsledky, udělali jsme sbírku a někomu to pomohlo. Taky jsme vybrali prádlo a dali dál v užívání, ženský mají práci. Nebo tuhle jsem pomohl zajistit cikánům bydlení. Jo nějaká pochybnost tam byla, budou se chovat slušně?, co ta ženská ke který jsem je poslal? Ale to je už její dělo, jak si to rozhodne. Zkusit se to může, řekl jsem si, no a ono to vyšlo. Kdybych teda věřil na Boha, tak bych řekl, chvála Pánu za to. Chvála za ubytované cikány. Buď chvála za milosrdnou nájemnici, buď chvála."

"Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?"

"Jsem člověk na okraji, teď okraji mostu. Žebrám, jo, někdy se dá dost vydělat, to jsou potom hody, s kamarádama koupíme pivsony, když to jde nejhůř tak okenu. Můj příběh je celkem jednoduchej. Normálně jsem se vyučil, pracoval, dělal na děti, ale pak přišel rozvod a já musel jít. Byl jsem z toho celej pryč, nikdo nepomohl, ale stejně bych asi odmítl. Vykašlal jsem se na to. Je mi tady celkem dobře, zvyk jsem si, jen ty zimy, ty jsou blbý, teď nás vyháněj i z nádraží. Tak už třetím rokem to táhnu tady pod mostem. Ale někdy je vám tady i sranda. Jsem rád za Armádu spásy, že máme s kamarádama, kde být v zimě."

"Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?"

"Já jsem uvěřil. halelujah uvěřil. Jó, uvěřil. Pán mě zachránil. On je mocný, sláva Pánu, halelujah. Chodím pravidelně do kostela, máme modlitební skupinu. Chválíme Pána. Chci být misionářem, chci toho tolik pro Pána udělat! Chci aby byli všichni spaseni. Já vím, že mám(e) pravdu! Však Pán si své věrné uchová. S církví je to špatný, ale Pán své věrné uchová. Musíme je, Pane, přesvědčit. Ty jsi mocný, Ty víš jak na ně. Pane, prosíme Tě, prosaď se má, co povídám, Tvoje vůle. Ano. Halelujah, Amen."

"Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?"

Setry a bratři, který člověk je věrný a rozumný? Jak se to má s námi? Kolik jsme toho od Pána Boha dostali? Každý sám za sebe si na to poctivě zodpovězme. Nebojme se pátrat ve svých duších i v našich pokladničkách, srovnávat s druhými, být poctiví. Kolik jsem toho dostal/a? Kolik mi bylo svěřeno? Kolik času věnuji sboru, kolik ostatním lidem ve sboru? Jsem věrný služebník? Jsem duchovní, starám se o duše farníků? Jsem presbyter starám se o sbor? Kolik (u)nesu odpovědnosti? Jsem křesťan jak svědčím o Kristu, jak následuji Ježíše, třeba i v té titěrné každodennosti a maličkosti?

"Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?" AMEN

Modlitba: Bože, děkujeme Ti za obdarování. Každému z nás jsi něco dal či svěřil. Dej nám sílu, vytrvalost, schopnost duchovní obnovy, abychom zůstali věrní. Odpusť nám, když se ztrácí naděje výhled, když nás přemáhá dlouhá únava či přímo deprese, když se věci úplně nedaří. Děkujeme ti za pomoc i v dobách méně šťastných. Prosíme probouzej v nás opětovnou radost ze služby ze sdílených věcí, ze společného stolování, z lásky a naděje. Uč nás býti dobrými správci Tvých věcí. AMEN